Denise je pouhých deset let a v mnoha ohledech je považovaná za outsidera. Se svou romskou rodinou žije na kraji polského města, kde nejsou vítáni. Je součástí komunity, v níž vládne drsná mužská ruka. Nikdy se nenaučila mluvit, je od narození hluchá. Důvod jejího postižení nikdo nezná, Denisa nikdy nebyla se svým sluchem na vyšetření. Navzdory všemu je to velmi otevřená, hravá a empatická mladá slečna, která miluje tanec. Ten pro ni představuje jediný způsob, jak vyjádřit, co cítí. Líbí se jí tanec a nádherné herečky, které zná z DVD indických bollywoodských filmů, jež našla v popelnici. Zatímco její nejbližší okolí trápí chudoba, rasismus a vyloučení ze společnosti, Denisa se oddává tanci. Tančí v provizorním táboře, kde bydlí, mezi slepicemi, psy a ostatními dětmi. A jednoho dne dostane své první naslouchátko... Režisérka Agnieszka Zwiefková strávila s Denisou a její rodinou několik ročních období a je evidentní, že i děti zde chápou problémy místních dospělých. Všichni si plně uvědomují, jak neoblíbení jsou mezi obyvateli zemí Evropské unie ti, kteří nemají občanský průkaz, vzdělání, práci ani trvalý pobyt.